Přepis výňatků z dílů knihy PARDUBICKO, HOLICKO, PŘELOUČSKO „Dějiný a místopisný obraz“ vydaných r.1903-1904.
Sepsal: Frant. K. Rosůlek     Obrázky obstarával: Josef Chmelík

Farnost Lipoltická
K farnosti této náleží: Lipoltice, Brloh, Krasnice, Lhotka, Litošice, Loděnice s dvorem Horeckým, Májovka, Pelechov, Poběžovice, Podhůrka, Podvrdy, Seník, Tupesy, Urbanice. Katolíků čítá 1978, ev. hel. 346, ev. aug. 64, Židů 6; má jediný farní kostel, jehož patronem jest majitel panství Choltického (hrabě Jan z Thun-Hohenšteina).

Lipoltice


Ves jižně od Přelouče, 290m nad hladinou moře, na potoku Lipoltickém a pod lesnatými stráněmi posledních výběžků Železných hor, čítající r.1890 420 obyvatel v 57 domech, nyní 482 obyvatel a 73 čísel většinou dřevěných. Jedna část vsi vystavěna na jižním sklonu předhoří, pod skálou Lipoltickou, druhá na rozsáhlé pláni, prostírající se mezi tímto předhořím a vlastními Železnými horami. Plodná půda měří 685 jiter 430.

Potok po osadě této nazvaný počíná východně od Turkovic z trativodů; v létě bývá někdy až po Lipoltice vyschlý, ale odtud již nevysýchá, neboť zde přibírá dosti silný pramen z Brodecké studánky, protéká pak mimo Tupesy, Loděnice a Štěpánov a naproti Lohenicům padá do Labe. Příčné údolí, kterým u Lipoltic teče, nazývá se V Dolcích. V údolí tomto, jakož i v údolí, kterým protéká nedaleký potok Brložský, tekoucí západněji, ale souběžně s Lipoltickým, jsou lomy zelenavé břidlice, v níž pukliny jsou svislé a rovnoběžné se směrem Železných Hor. Jdeme-li z Lipoltic po silnici do Dolců, tu asi 50m za kanálem na levé straně není již břidlice, ale křemenec. Při stavbě zdejší silnice odstranila se opuka, a níže objevila se ohlazená skála - břeh dávného moře křídového, jehož vlny tyto skály ohladily, z nichž dobře zachovalá zůstala zde jen jedna vrstva (2m vysoká). Též valouny veliké v těchto místech dokazují pravost proneseného náhledu. Nejvyšším místem v okolí Lipoltic jest Lipoltická skála (299m) s lomy fyllitu na stavební kámen a štěrk; i tu jsou valouny.

Rybníky jižně od Lipoltic slují: Rohlíček, Třešňovec, Nečas, Pelechovský, severně jest tupeský Nadýmák; všechny na místním potoku. Západně od Lipoltic býval velký rybník Litvín, Mokř a Hluboký. Náhon z rybníka Rohlíčku, jdoucí přes zahradu staré hospody (Samkova), žene nevelký lipoltický mlýn s jahelkou. Obecnice a Brodecká studánka poskytují hojnost dobré vody.

Lipoltice mají farní kostel sv. Matouše, faru, čtyrtřídní školu, hospodář. besedu, jakož i spolek ku pojištění skotu na vzájemnosti. Druhdy zde též stávala tvrz, která však, již r.1519 uvádí se co tvrz pustá.

Kostel lipoltický nevyniká tak stavbou jako stářím; jest asi 60 kroků od někdejší tvrze vzdálen, má 217m zdélí, 9.5m zšíří, skládá se z lodi hlavní a 2 pobočních a byl v nynějším způsobu za Romedia z Thunu přestavěn. R.1870 byl důkladně opraven, při čemž staré malby na zdi odkryty byly. Hlavní oltářní obraz sv. Matouše maloval asi před 30 roky Jos. Papáček z Chrudimě. Fresky u postranních oltářů pocházejí od Pešky, malíře z Kutné Hory. Po stranách hl. oltáře jsou sochy sv. Frant. Ser. a Frant. de Pauly, znamenité dílo řezbářské. Na věži později přistavěné jsou 3 zvony. Na velkém čteme: Tento zvon ulil k slávě boží mistr Ondřej Ptáček na Horách Kutných l.P. 1513; na menším: Já hlas volajícího na poušti stavte cestu Páně. - Jiřík Klabal 1552. Třetí zvon 1839 přelitý míval nápis: Romedius comes de Thun et Barbara comitissa de Salmis conjuges, Franciscus filius, nyní čteme na něm: Töne VM´Lobe Gottes Verk VI n Dige selne Herr LIChkelt aLLer ZeIt In EVIgkeit. (Rom. hrabě z Thunu a Barb. hraběnka ze Slamů manželé, František syn. - Zvuč ku chvále Boha zvěstuj jeho velebnost na věky věkův.)

Kostel lipoltický postavený v nynější podobě v minulém století, za stára býval opevněn, jako kostelecký u Heřm. Městce neb ředický u Holic, což svědčí o jeho vysokém stáří. Táhneť se kolem hřbitova (31m dl. a 26m šiř.) příkop v objemu 146m, zšíří 5.7m, zhloubí 2-3m. Přístup ke kostelu byl v dřívějších dobách proti nynější navezené cestě. Kostel lipoltický náležel k arcijáhenství Kouřimskému a děkanství Čáslavskému a měl r.1384 svého faráře; bylať farnost Lipoltická zřízena již r.1350 co plebanie arcibiskupství Pražského. R.1395 byl jeho patronem Václav Kavalec z Lipoltic, jenž okolo r.1429 seděl též v Žumberce, jihových. od Chrudimě. Do r.1620 byl zde farářem "Český bratr", který byl vypuzen, když katolictví nabylo zase vrchu, ale fara zůstala do r.1783 neobsazena a věřící zaznamenávala v té době matrika Svinčanská.

R.1783 byla při zdejším kostele sv. Matouše zřízena samostatná duchovní správa pode jménem lokalie. Prvním lokalistou byl zde ustanoven Jan Mejstřík (1783-1805). Po něm byl Frant. Neumann (1805-1814), pak nastoupil Josef Cantani(1814-1831), Augustin Buchtele (1831-1860), za něhož zdejší lokalie byla r.1855 povýšena na faru, Frant. Vintera (1860-1878), Karel Pablásko (1878-1888). Po Josefu Tichém nastoupil dne 1.února 1909 nynější farář Frant. Novotný.

Zdali původně kostel tak krátký byl jako až do r.1892, nezachovaly se žádné zprávy. Loď chrámová měla po obou stranách po jednom oknu. V r.1892 byl přestavbou o 4m prodloužen ke straně východní. Přístavbou touto fresky docela za své vzaly. Věž jest v poměru ke kostelu příliš silná a nad vchodem do kostela vystavěná a 3 zvony opatřená. Kostel bude slohově vymalován od akadem. malíře Jos. Ottamara v Ústí n.Orl., a opatřen pěknou dlažbou a novými lavicemi. Věž bude celá nově nahozena a obílena. Báň věže bude plechem pobita.

Pověst vypráví, že od kostela na západ až do lesa Hájkových koutů vede ukrytá chodba.

R.1891 povoleno ze záduší na prodloužení kostela 4593 zl., čímž změní se postranní oltáře a fresky se zničí.

Někdejší tvrz Lipoltická, jejíž stopy 50 kroků od kostela (část sklepu, valu a příkopu) na gruntech čís.1 spatřujeme, byla v druhé pol. 14.stol. sídlem předka Šorců z Valu, jehož potomci psali se vladykové z Lipoltic, z nichž Havel z L. r.1312-39, Ješek Mikeš r.1378, Václav Kavalec a Jan poč. 15. věku se jmenují. Havel z Lipoltic byl panošem bohatého a mocného pána Smila z Lichtenburka a zůstal ve službě Lichtenburských i po smrti Smilově, neboť se jmenuje s jinými na listině práv Brodských co svědek (r.1278). Ješkovi Mikšovi z Lipoltic a Jeníkovi z Mezimostí mladšímu a Havlovi z Brloha zapisuje list s majestátem císaře Karla v 500 gr vsi Břehy, Zaronice, Chřenovice, kteréž k hradu Protivínu slušely r.1378.

Bětka z Lipoltic, jeptiška u sv. Jiří, uvádí se r.1367 a jako abatyše Alžběta 1377-86. Vaněk Kavalec z Lip. sjednával zápis na mír zemský čtyř spojených krajů v Čáslavi 17. Mart. 1440. Témuž r.1429 zapsala některé zboží Unka z Přestavlk a on sám r.1436 sedě na Žumberce zapsal 3000 kop gr na zboží svému Jiříkovi a Karlovi, bratřím z Púchobrad, r.1437 prodával týmž zboží své Přestavlky a j. R.1479 držel Lipoltice Jan z L. řečený Suchý, od r.1519 Václav Žehušický z Nestajova, jemuž mimo tvrz pustou, ves celou s podacím kostelním v L. i tvrz a městečko Žehušice, vsi Horky, které v léno odevzdal, Výčapy, Litošice, Lhotka, tvrz Semtěš a Bojmany a krčma v Podole, kteráž slove "na kopci", náležely. Žehušický z N. měl rozepři s pánem Krchlebským o nějaké struhy a občiny a tehdy Vilém z Pernšteina mezi nimi prostředkoval; tomuto pánu prodal r.1491 Jezbořice a Rosice. R.1548, 26.července o konfiskaci prodány Lipoltice a v Hošťalovicích jeden člověk s platem od panství Žehušického Jiřímu z Gerštorfu za 600 kop gr. č. a po Gerštorfech přesly na hrabata z Thun-Hohenšteinu.

Jméno Lipoltice odvozeno prý od Lipolta, snad zakladatele neb jednoho z prvních držitelů této vsi. Škola Lipoltická jest jednopatrová a pojednáno o ní v odd. Školství. Obec Lipoltice tvoří vedle osady Lipoltic ještě osada Pelechov a samota Májovka.

Májovka

Samota záp. od Lipoltic, jest stará formanská hospoda na "staré silnici", někdejší zemské stezce, vedoucí od Čáslavě přes Podhořany ku Přelouči; bývala slavná, neboť i taneční zábavy odbývaly se tu v neděli - vůkolní vesnice jen nalévárny měly.

Pod stavením nalézají se rozsáhlé sklepy, kde prý druhdy pobrané zboží, dobytek, šatstvo, peřiny, a j. bývalo skrýváno. (Zvěčnělý básník a humorista český Václav Trnobranský, jenž v letech šedesátých min. stol. byl úředníkem zámeckým v Cholticích, stihl kdysi při prohlídce Májovky s policajty zámeckými zde zlodějku, kteráž pak za trest musela chvíli Trnobranského, chvíli jednoho z policajtů nésti na zádech až do Choltic.)

V letech padesátých hospoda tato vyhořela a vystavěna byla pak menší - rozsáhlých koníren nebylo již zde pro nynější časy potřebí. Ale i živnost šenkýřská tu zanikla a dnes jest Májovka pouhé hospodářské stavení s několika korci polí.

Pelechov

Ves jižně od Přelouče na potoku Brložském, mající 21 domů a 120 obyv. (1890). Část náležela k panství Choltickému, menší část k panství Žehušickému. K Cholticku připojen Pelechov teprv po r.1770. Václav z Belechova seděl v 15.stol. na tvrzi v Dolních Raškovicích.

Stavení pelechovská rozkládají se v údolí, jenž se táhne od Brlohu a na povlovných stráních okolních. Jméno osady jako blízského Brlohu odvozeno nejspíše od pelechů zvěře, kteráž tu měla pro své obývání místo velmi příhodné, hojnost výsluní, porostlin a pramenů.

Brloh

Brlohy, ves již. od Přelouče s 63 domy, 417 obyv. a 525 j. 1158 polí. Jméno osady vzalo asi původ svůj od brlohů divoké zvěři, jmenovitě vlků. Náležela k býv. panství Žehušickému. Stávala zde tvrz s popl. dvorem.

Chotěboř z Brloha koupil od pana Sezemy z Počedělic r.1373 šestý dům na polední straně náměstí Hradčanského, kde usazovala se nejvíce šlechta k vůli sídlu královskému. Nástupce Chotěborův Jan z Brlohu, jenž uvádí se v Deskách zemských r.1380, kdy prodává proboštu Pražskému, prodal pak jej r.1389 p.Divišovi z Talmberka. Mikuláš z Brloha s Janem z Brloha a blízkými sousedy svými: Kavalcem z Lipoltic, Šťastným z Ledec, Mikulášem Petrem ze Svojšic, Bořitou, Bohuňkem, Petrem a Filipkem ze Svinčan, Vaňkem a Alešem Stříbrným z Choltic, Janem a Divišem z Poběžovic, Jardou z Jenkovic a Kunešem ze Semína uvádějí se r.1440 na sněmu Čáslavském, kdy 17.března učinili s jinými pány čtyř krajů: Chrudimského, Kouřimského, Čáslavského, Hradeckého jednotu, zápis na mír zemský, aby sobě na vzájem byli nápomocni při stavení nepořádků, hubení loupežnílů, porovnání rozepři vzniklých mezi krajany a přetrhování všeliké moci, jíž se kdo dopustil proti druhému, neboť tenkráte za nezletilosti Ladislavovy byly Čechy bez vlády.

Petr z Brloha podepsán na listě, opatřeným 452 pečeťmi, jímž páni domlouvají Otcům sboru Kostnického pro upálení M. Jana z Husince a vězení M. Jeronyma z Prahy (2.září 1416 v Praze a jinde). Roku 1432 uvádí se co svědek Chotibor z Brloha seděním na Divích, r.1448 Jiřík z Bláta i z Brloha. Jmenovaný již Mikuláš z Brloha seděním ve Lhotě svědčí r.1441 ve při Oldřicha z Leštnice řečeného Prachenský a r.1459 svědčil měšťanům Horažďovickým a uvedený Jiřík z Bláta a Brloha držel zboží Blatské v Chrudimě ke konci 15.století a ve všelijakých veřejných jednáních měl nemalé účastenství; r.1440 dne 17.března přiznal se též k míru Čáslavskému na sjezdu Čáslavském; r.1448 vyskytuje se co rukojmě a správce ve smlouvě dne 19.února t.r. učiněné, dle kteréž Bohuňek ze Svinčan a Lepějovic prodal dědictví své v Chuchli Zdeňkovi z Nestajova a Chuchle. R.1448 byl Jiřík ve vojště Jiřího z Poděbrad při dobytí Prahy. V archivu města Budyně jest listina od 29.května 1510, ve které Jiřík z Brloha prodává štěpnici svou v Budyni obci Budyňské za 90 kop. R.1537 prodal Diviš Bošinský z Božejova Brloh se dvorem poplužním Janu Holcovi z Nemošic a tento r.1541 Vilémovi Dobřenskému z Dobřenic; r.1550 seděl zde Zdeňek Dobřenský z Dobřenic, po něm Eva Stropínova z Dobřenic, která držela též Benešovice, ale r.1664 prodala tvrz i se vsí Seníkem panu Adamovi z Waldštěina na Žehušicích. Záborští z Brloha, rod zemanský ze 14.stol., vymřeli okolo r.1715.

Brloh leží na potoku Brložském, který počínaje jihových. od Turkovic, protéká jimi, pak Sovolusky, Lhotkou, Pelechovem, Brlohem, Strampouchem ke Škudlům a vlévá se do Labe; v létě vysýchá až po Brloh, kde několika stálými prameny se oživuje. Z pramenů těchto může mlynář dvakráte týdně mlíti. Brloh a Pelechov vznikly asi ve 12.stol., kdy obyvatelstvo pro nedostatek místa v rovinách počalo se tlačiti na Železné Hory. Jméno vsi jest velmi případné, neboť leží ona v kotlině, v pravém zákoutí horském, jež obklopují od východu a jihu stráně borem porostlé. Od "Brložského dvoru" poskytuje ves pěkný pohled; stavení jsou roztroušena, nejvíce jich nakupeno podél cesty od severu k jihu a od východu k západu.

Brloh leží na opuce, která tu asi 8m jest silná; pod ní jest křemenec. Kde tu stávala tvrz, nemožno nám pověděti; snad několik kroků severně od rybníku, kde jest domek (Mizerův) s rozsáhlými sklepy. V posledním čase výnosem c.k. zemské školní rady povoleno tu zřízení jednotřídní školy; o budovu pro ni zajisté obec ku své cti co nejdříve se postará a vykoná tak opravdu kulturní čin - čím dříve, tím lépe.

Západně od Brlohu jest les "na Dílech" a dále 275m vys. kopec Březinka. Obec tvoří osady: Brloh, 4 čísla Pelechova a 5 čísel Podvrd. Sídla byla zde až do r.1901 vesměs dřevěná, teprve po 3 požárech stavěno zde z cihel a kamene.

V Brlohu žije umělec samouk, vycpavač Jan Václavek, od něhož práce chovají četné kabinety škol okolních, obecných i středních.

Loděnice

Lodenice, ves, jižně od Přelouče se 13 domky a 72 obyv., náleží politicky k Jedousovu a tvoří s ním společ. katastr; bývala někdy sídlem soujmenných vladyků, z nichž Jan z L. 1415 se jmenuje. Východně ode vsi jest rybník Lapačka a dále kopec Ořešina (214m). Severně při silnici býval mlýn a pila (samota Pila), která však přestavěna byla na byt pro správce panských dvorů. V starší době kol vsi bývalo více rybníků panství Choltického, při němž mnoho zdejších lidí prací se živí.

Ku konskripci vsi přísluší dvůr Horecký, 10 min. vých. při silnici, jenž r.1707 sloužil k chovu dobytka a cenil se za 490 kop m. Jako dvůr Luhy jest zbytkem někdejší osady Luhů, tak panský dvůr Horecký zbytkem vsi Nechleb.

Poběžovice

Ves se 26 domy a 156 obyv. jih. vých. od Přelouče, má 297 jiter 930 polí.

Z dějů tvrze Poběžovické jest jen málo známo. Na konci 14.století seděli na ní dva bratři Staněk Slaměnec a Martin. Onen povinen býval ze dvora poplužného v Poběžovicích k faře Lipoltické desátky platili, ale nejen že tak učiniti zanedbával, nýbrž i faráři Václavovi brániti chtěl v užívání dvou rybníků na gruntech Poběžovických. Po nějakých přech o to vzniklých podrobil se Staněk, a zavázal se r.1399 dne 24.října, že bude faráři 10 měřic obilí vzdávati a že mu v držení rybníků nebude překážeti. K listu Jošta z Valu, slibujícího r.1401 23.července stavěti se na hradě Krumlově, přitiskl pečeť svou Mareš z Poběžovic (snad svrchu řečený Martin nebo spíše blízký příbuzný, ano jméno Mareš odvozeno z Marek) jehož můžeme míti za praotce těch Vladyk, kteří dosáhli tvrze Tuněchodské, po níž se pak psali. I jsou Poběžovice v 15.století sídlem vladyků Tuněchodských z Poběžovic, kteří měli v erbu červený kardinálský klobouk ze zlatými šňůrami v stříbrném poli a nad korunou týž klobouk a nad ním tři pštrosí péra. V 15. a 16. století držel tento vladycký rod též Tuněchody, Slatinany, Slepotice, Srdov a Štětín a část Svinčan, Něnkovic, Ledcí a Hošťalovic. R.1416 jěště seděl na zdejší tvrzi Mareš z P., jenž byl za Blažka z Poběžovic rukojmím, když tento tři čtvrti role v zaniklých u Choltic Radosticích koupil; r.1440 připomínají se Diviš a Jan z P., kteří držice se stranou Poděbradskou zúčastnili se sněmu Čáslavského. Dcera Janova Adlička zůstavila zboží to sestrám Machně a Dorotě z P. R.1486 Sigmund a Mikuláš bratři z Poběžovic pohánějí Sigmunda Šárovce a Viktorina stranu statku v Slatinanech; soud půhon ten zdvihl. Tuněchodští z Poběžovic vymřeli kolem r.1731.

Poběžovice leží sev.vých. od Lipoltic; z Rosolu návesního rybníka, vytéká tu struha Počátecká, kteráž přibravši dva potůčky od východu, vlévá se do potoka Lipoltického. Tvrz Poběžovská zbořena byla bezpochyby za vpádu Uhrů r.1469 a přikoupena potom k Cholticům. R.1542 uvádí se jako pustá.

Podhůrka

Podhorky, jest část obce Poběžovické (9 domků a 43 obyv., myslivna), vzdálení 1/4 hod. od Poběžovic. Dříve říkalo se tu "Pod horkami".

Seník

Víska na úpatí Choltické skály (275), 1 hod. jih.záp. od Přelouče s 25 domy, 134 obyv. Od Jankovic 10 minut vzdálených vede sem romantická těsnina Senická, v níž se láme kámen a kterou protéká Senický potok. U rybníka jest mlýn se stoupami a pilou. Vedle polního hospodářství a chovu dobytka jest předmětem obživy některých obyvatelů zdejších práce v lesních kulturách Žehušického velkostatku a v lomech. Ze starých budov zmínku zasluhuje čís. 3, na jehož záklopě čteme: Toto stavěno s pomocí boží nákladem Jana a Barbory Krejčovi r.1727. Seník náležel z části panstvíé Zdechovickému, z části Žehušickému a měl podobné osudy jako blízké Benešovice. V 17.stol. náležel Seník paní Evě Stropínové z Dobřenic, která jej s tvrzí Benešovickou prodala panu Adamovi z Waldšteina na Žehušicích. Karsnice, Litošice a Lhotka z této farnosti náležejí do okresu Čáslavského.

Tupesy

Ves 1 1/4 hod. od Přelouče, čítající 21 domů a 121 obyv. (Tupesy 13 čísel, Podvrdy 8 čísel) a ležící na mírném severním svahu Železných hor. Mají 224 jiter 50 polí. Jest tu mlýn podobný lipoltickému. U rybníka Nadýmáku jest malý vodopád, jehož voda tříští se o "báby", balvany ve struze. Během posledních let ztrávily požáry přes 1/3 všech budov, tak že osada jeví se jako nově zbudovaná. R.1706 sídlel tu jeden potažník (půlstatek) a pět chalupníků. R.1542 byly Tupesy připojeny k Cholticku

Podvrdy

Podvrdí (Podvrdy), malá vesnička pod kopcem (brdem) asi 5min. sev.-záp. od Tupes. Tvoří ji dvě řady stavení; západní tři chalupy a dva domky náleží ko katastru Brložského (výměra polí 27 j. 1156), ostatní stavení (samé domky) leží na straně vých. od silnice z Lipoltic do Přelouče a sluší k Tupesům. Severně nad vískou jest nevelký rybník Čeperka. Někteří obyvatelé živý se výrobou perleťových knoflíků. Bývala prý zde na čís. 1 (Frant. Koženého) pánů z Vrdů tvrz (Vorlí), jejíž zbytky se již nespatřují.

Urbanice

(Orbanice), ves 1 1/2 hod. jižně od Přelouče, čítá 34 čísel se 185 obyv., má držitelům náležel. R.1384 patřily k Urbanicům Hošťalovice, a sice pět dvorů kmetcích. Tvrz zdejší stávala na čísle 1 (A.Nesládka), kde později byla hospoda. Zpustla za držení Slavatův již na konci 15.stol., ježto pro veliká a mnohá panství svá ani na Podhořanech, neřku-li na Urbanicích obývati nechtěli.

R.1402 zapsal Prokop z Urbanic na části tamního dvoru a dvou lánech lesa manželce své Anně Dorotě 60 kop a bratr jeho Beneš na druhé části zboží toho, na Hošťalovicích, kde 4 kopy, a na Starkoči, kde 5 kop platu ročního měl, manželce své Anně 175 kop věna. R.1411 postoupil král Václav po smrti Jana z Urbanic práva svého v Urbanicích Petrovi a Ješinovi kuchmistrům svým, čemuž Mikuláš z Urbanic odpor kladl. R.1467 dal král Jiří ves Urbanice, kterouž Vaněk Bečvář, měšťan Čáslavský, pro svá provinění král. komoře propadl, panu Slavatovi z Chlumu, hofmistru dvoru král., an mu dlužil 500 kop. Tvrz Urbanickou s příslušenstvím prodala pak dcera Vaňkova Dorota Prokopovi ze Šlenic, jenž ji r.1486 prodal p.Slavatovi z Chlumu, čímž spojeny Urbanice s panstvím Podhořanským. R.1541 přešly Urbanice na Jiříka Gerštorfa z Gerštorfu. Při rozdílu statku Podhořanského a Svojšického r.1568 dostala se ves ke Svojšicům, před r.1620 ke Svinčanům a s nimi r.1623 k Cholticům. Dle choltického urbáře z r.1672 byly zde pouze tři grrunty, mající po 10 kopách pětibrázdých záhonů, sena po 3, votavy po 2 vozech, a tři chalupy, mající po 2 1/2 kop. pětibrázd. záhonů, sena po 1, votavy po 1/2 vozu.

Urbanice leží na potoku Lipoltickém, mají uprostřed rybník Návesník a severně rybník Urbanský. Studánka Konárecká vybírá se tu každoročně mládenci a pannami za hudby a "říkání". Nedaleko odtud na západ jest Habrk, kopec 306m vys., pod nímž již. jest myslivna, obydlená dříve myslivcem, nyní hajným panství Choltického. Chudší obyvatelé zaměstnáni jsou prací v hraběcích lesích.

Skica kostela Sv.Matouše (autor: Novotný Pavel st.).

Skica kostela Sv.Matouše

Skica již neexistující chalupy čp.19 (autor: Novotný Pavel st.).

Skica chalupy čp.19

Skica již neexistujícího starého mlýna Cebuských (autor: Novotný Pavel st.).

Skica mlýna Cebuských

Jiřina Novotná

INFORMACE

Historické fotografie i historické údaje v následujících sekcích jsou posbírané především od občanů Lipoltic a okolních obcí (je-li autor nebo poskytovatel znám, je uveden pod fotografií), případně jsou získané z dalších historických zdrojů (historické knihy a kroniky,internet).
V galeriích nejsou fotografie přesně časově řazeny, jelikož v mnoha případech není určena doba jejich pořízení.
V galeriích věnovaných obyvatelům obce je většinou možné provést zvětšení detailu obličeje lupou najetím kurzoru na obrázek. Obdobně lze lupu využít i u historických map. U některých fotografií je možné porovnat záběry minulost-relativní současnost.
Bohužel mnohdy je kvalita fotografií z důvodu historie jejich pořízení mizerná. Některé fotografie lze stáhnout a shlédnout ve větším rozlišení než je zobrazeno v náhledu galerie.
Počet historických fotografií v galeriích: 345 (tento údaj nemusí vždy odpovídat skutečnosti)
Za poskytnutí dalších historických fotografií nebo podkladů, rovněž tak za další doplňující informace k již publikovaným fotkám, předem děkuji. Kontakt: vokounek@volny.cz

Jelikož evropská legislativa ohledně ochrany osobních údajů je přísná a vztahuje se i na fotografie, v případě, že někdo ze zde zvěčněných osob se nechce takto přenést do budoucnosti, ať se ozve na výše uvedený kontak a jeho obličej bude na fotografii následně náležitě zohyzděn k nepoznání.

Tyto stránky patří obci Lipoltice a jejím obyvatelům.